Kitabı oxu: «Přestaňte Marnit Čas A Začněte MEDITOVAT»

Kapitola první

Co je to meditace?

Meditace je cvičení, při němž člověk využívá technik jako je plně soustředěná pozornost či koncentrace mysli na specifický objekt, člověka či aktivitu. Meditace představuje cvičení pozornosti a soustředěnosti a zachovává duševně čistý a emocionálně klidný a stabilní stav mysli.

Více o meditaci

Podle učenců je meditaci složité definovat, protože její praktiky se v závislosti na rozlišných tradicích liší. Meditace je typická pro některé náboženské tradice. Nejstarší zmínky o meditaci (dhyaně) se objevují v hinduistických textech zvaných Vedas. Meditace hraje významnou úlohu v kontemplativním repertoáru buddhismu a hinduismu.

Počínaje 19. stoletím začaly být asijské meditativní techniky přebírány ostatními kulturami, kde také našly své uplatnění v nespirituálním kontextu jako třeba ve zdraví či podnikání. Meditace napomáhá snížit stres, úzkosti, deprese a bolest.

Meditace posiluje klid, vnímavost, sebepojetí a pohodu.

Meditaci není snadné definovat, protože obsahuje široký rozsah různých praktik napříč odlišnými tradicemi. Obvykle jsou pojmy meditace a meditativní praktiky nepřesně používány k označení cvičení známých z různých kultur. Tyto kultury mohou přitom do svých praktik zahrnout téměř jakékoli cvičení, o němž jsou přesvědčeny, že vede k tréninku soustředěnosti či dosažení vnímavosti nebo klidu.

Přesná definice nezbytné nebo dostatečné míry meditace v podobě, jakou se rozšířila po moderním světě, neexistuje.

Termín meditace a jeho původ

Pojem meditace je odvozen od starého francouzského slova meditacioun a rovněž italského slovesa meditari, což znamená přemýšlet, vymýšlet, rozjímat či uvažovat.

V katolické církvi se použití termínu meditace, coby výrazu pro součást formálního, krokového meditačního procesu, datuje při nejmenším do 12. století, do dob mnicha Guiga II. Dříve se k označování téhož užívalo řecké slovo Theoria.

Odhlédneme-li od historického použití výrazu meditace, bylo toto slovo používáno jako překlad východních spirituálních praktik, jež jsou v hinduismu a budhismu známy pod označením dhyāna. Základ tohoto slova tvoří sanskrtský termín dhyai, jehož význam je přemýšlet či rozjímat.

Pojem meditace může rovněž odkazovat na praktiky s islámského sufismu či jiných tradic, včetně židovské kabaly a křesťanského hésychasmu.

Různé slovníkové interpretace výrazu meditace

Oxfordský slovník uvádí jak původní latinský význam „hluboce o něčem přemýšlet,“ tak široce rozšířené užití ve smyslu „na chvíli se soustředit.“

Definice dle cambridgeského anglického slovníku č. 1: Meditace představuje metodu soustředění se pouze na jednu jedinou věc, a to buď v rámci náboženských praktik, nebo jako způsobu, jak dosáhnout klidu a uvolnění.

Definice dle slovníku Merriam-Webster z 25. Prosince 2017: Meditace znamená „využití duševních cvičení (jako je koncentrování se na vlastní dech nebo opakování manter) za účelem dosažení vyšší úrovně duchovního uvědomění.“

Různé odborné definice meditace

Moderní psychologický výzkum meditaci definuje a charakterizuje různými způsoby. Většina z nich klade důraz na pozornost a popisuje meditační praktiky jako pokusy o překonání reflexního, diskurzivního myšlení či logického uvažování za účelem dosažení vyššího, zbožnějšího nebo uvolněnějšího stavu mysli.

Další definice meditace

Wash & Shapiro (2006): „Meditace je skupina samoregulačních praktik, jež se soustředí na cvičení pozornosti a povědomí za účelem dosažení větší vůlí ovládané kontroly nad duševními pochody, jež vede k obecné duševní pohodě a rozvoji anebo zdokonalení unikátních schopností jako klidu, bystrosti a koncentrace.“

Cahn & Polich (2006): „Výraz meditace slouží k popisu praktik, které samoregulují tělo a mysl, čímž ovlivňují duševní pochody prostřednictvím využití specifické pozornostní sady… Společným rysem všech odlišných metod je řízení pozornosti.“

Jevning et al. (1992): „Meditaci definujeme… jako stylizovanou duševní techniku… prováděnou opakovaně za účelem dosažení subjektivního prožitku, který je často popisován jako velmi zklidňující, tichý a zvýšené bdělosti a nezřídka charakterizován jako stav blaženosti.“